Pražská kabaretní tradice

Město s vlastní varietní scénou

Praha kabaret jednoduše neimportovala. V desetiletích před druhou světovou válkou si město vytvořilo vlastní tradici revue, písní a komického divadla, z velké části v češtině, mísící jazz, klaunství a aktuální humor. Návštěvníci se s touto historií dnes přímo setkají jen málo, protože tolik z ní záviselo na jazyce. Ale vysvětluje to, proč zde myšlenka večera plného písní, scének a tance u stolu působí domácky. Nejvíce záleží na dvou jménech: Osvobozené divadlo meziválečných let a divadlo Semafor založené v roce 1959.

Osvobozené divadlo

Osvobozené divadlo, Osvobozené divadlo, bylo založeno v roce 1926 jako divadelní sekce Devětsilu, sdružení českých avantgardních umělců. Jeho raná tvorba čerpala z dadaismu, futurismu a českého hnutí zvaného poetismus a kladla nový důraz na osvětlení a na kontakt mezi herci a publikem. Uvádělo moderní autory, jako byli Apollinaire, Jarry a Cocteau, vedle vlastních her. Divadlo působilo až do roku 1938 a bylo důležitou součástí kulturní scény první Československé republiky.

V+W a Vest Pocket Revue

V roce 1927 vystoupili dva studenti práv, Jiří Voskovec a Jan Werich, s vlastní show Vest Pocket Revue, montáží dadaistických gagů, intelektuálního humoru a jazzových písní. Byl to senzace a dvojice se připojila k souboru. Ve stejném roce se přidal klavírista a skladatel Jaroslav Ježek a jeho jazzem ovlivněné písně se staly pro divadlo klíčovými. Voskovec a Werich, známí jednoduše jako V+W, nosili klaunské masky inspirované klauny Fratellini a později divadlo sami vedli.

Forbíny a místní humor

Jedním z vynálezů Osvobozeného divadla byla forbína, improvizovaný dialog hraný na předscéně před oponou, často reagující na tehdejší politické a kulturní události. Rané programy byly volné, postavené na improvizaci a na reakcích publika. Od roku 1932 se hry obrátily otevřeně politicky a varovaly před nacismem, což přineslo cenzuru a stížnosti. Divadlo bylo uzavřeno v listopadu 1938 a po krátkém poválečném obnovení se již nevrátilo.

Semafor a malé formy

Nová generace pražské scénické zábavy přišla se Semaforem, který v roce 1959 založili Jiří Suchý a Ferdinand Havlík. Název je akronymem Sedm Malých Forem, tedy sedmi malých forem zahrnujících hudební komedii, poezii, dějiny písně, jazz, výtvarné umění, film a volný žánr. Semafor byl startovní dráhou pro mnoho českých hudebníků, mezi nimi Karla Gotta a Hanu Hegerovou, a Suchý zde vystupoval po desetiletí. Nabízí stejnou směs písně, komedie a hudby, která definovala meziválečné scény města.

Sousedé ve Vídni a Krakově

Pražská scéna vyrůstala mezi blízkými příbuznými. Ve Vídni inspiroval francouzský model Jung-Wiener Theater zum lieben Augustin, sídlící v Theater an der Wien, a ve dvacátých letech 20. století působili umělci jako Fritz Grünbaum a Karl Farkas v Kabarett Simpl. V Krakově je literární kabaret Zielony Balonik, který v posledních letech dělení Polska založili místní básníci, spisovatelé a umělci, považován za počátek polského kabaretu. Každé město si vzalo pařížskou myšlenku písně a satiry u stolu a udělalo ji místní, tak jako Praha s V+W.

Od satiry k podívané

Dnešní mezinárodní show v Praze stojí na opačném konci spektra než V+W. Zatímco Osvobozené divadlo záviselo na české slovní hříčce a politice, revue sestavená z desetiletí závisí na kostýmech, choreografii a hudbě, kterou všichni znají. To ji činí přístupnou návštěvníkům, ovšem na úkor místní šťávy. Pokud vás historie láká, vyhledejte archivní nahrávky Ježkových písní, které stále vycházejí; co se samotného večera týče, průvodce tancem vysvětluje styly, které si revue vypůjčuje.

Přečtěte si dále: Taneční šílenství 20. století